Recenze: Hannibal (3. řada) - Hannibal se loučí (alespoň na čas). A odchází ve velkém stylu

NBC seriálu další šanci nedalo. Jaká byla finální řada?

Nejdříve si odbudeme špatné zprávy, už asi víte, že se NBC rozhodlo zrušit seriál Hannibal po třech řadách.

A přestože na stanici můžeme být naštvaní, je to pochopitelné, sledovanost klesala řadu od řady a to poměrně výrazně.

Přiznám se, že to pro mě není kdovíjaké překvapení. Hannibal je sice vynikající podívanou, ale ne pro každého. Je příliš bizarní a propletený na to, aby oslovil širší publikum. Spíše by mu slušela nějaká kabelová televizi (duchovní otec projektu Bryan Fuller mimochodem jedná se Starz o potenciálním pokračování), případně společnost jako je Netflix.

Faktem jednoduše je, že na NBC už seriál neuvidíme. A byl jsem tak dost napjatý, zda se tvůrcům podaří ukončit Hannibala uspokojivě. Určitě už během (nebo dokonce před) natáčením třetí řady muselo být filmařům jasné, že zrušení je reálnou možností, takže měli čas se na to připravit.

Podařilo se. Finále seriálu bylo neuvěřitelně strhující, především závěrečné minuty byly tak intenzivní, že na ně budu (a jistě nejen já) ještě dlouho vzpomínat. A přestože dvě závěrečné scény (útes a Bedelia) byly silně nepřekvapivé, neznamená to, že by nebyly intenzivní.

Dva protivníci

Ale vraťme se na začátek. Třetí řada je rozdělena do dvou částí, kdy se každá točí kolem jiného zloducha.

Prvním je Mason Verger (Joe Anderson), který má s Hannibalem (Mads Mikkelsen) nevyřízené účty. A to už od druhé řady (v té ho ale ztvárňoval Michael Pitt).

Verger je přímočarý, brutální a zvrácený člověk, který věří (a v podstatě oprávněně, alespoň na chvíli), že mu jeho bohatství zajistí nedotknutelnost.

A využívá svých peněz k tomu, aby se dostal Hannibalovi na kobylku. Ten se se svou bývalou psychiatričkou Bedelií (Gillian Anderson) skrývá v Evropě a snaží se žít tak, aby nepřitahovali příliš pozornosti. Samozřejmě se to ale nedaří a začínají se kupit mrtvá těla.

Jednou z věcí, ve kterých seriál exceluje, jsou zvláštní, ale svým způsobem strhující vztahy. V tomto případě je to pouto mezi Bedelií a Hannibalem. Jsou milenci? Jsou únosce a rukojmí? Jsou obojím?

Těžko najít jednoznačnou odpověď, ale jedno je jisté, to, co mezi sebou tato dvojice má, je fascinující. Možná ne tolik jako pouto Hannibala a Willa Grahama (Hugh Dancy), ale přesto jde o něco, co se vám zaryje pod kůži a donutí vás přemýšlet.

On celý seriál není žádnou přímočarou podívanou. Dialogy i vizuální momenty jsou plné symboliky a náznaků a jestliže nebude dávat pozor, tak vám spousta věcí unikne. A i když budete ostražití, může se klidně stát, že budete zmatení.

Je pravda, že na rozdíl od první a druhé řada není už tak obtížné rozlišit, co jsou představy a co realita, ale tvůrci si i dál hodně hrají s obrazovými výjevy.

Speciálně to platí pro první epizody, které se věnují i Hannibalově minulosti (na scénu vstoupí například Chiyoh, služebná Hannibalovy tety Lady Murasaki). Ty jsou vizuálně hodně vypiplané. A ač to může znít zvláštně, někdy je toho až moc.

Často se tak stává, že forma vítězí nad obsahem. Některé momenty jsou obrazově úchvatné, ale nemají větší smysl. Určité epizody jsou protknuty hromadou obrazových cukrbliků, na které se pěkně divá, ale že by byly podstatnější pro dění, to zrovna ne.

Naštěstí se postupem času se začnou tvůrci krotit, příběh už nehraje druhé housle a neslouží už jen jako nit, na kterou jsou navázány oku lahodící momenty .

Přilétá drak

Druhým obdivovatelem/protivníkem Hannibala je Francis Dolarhyde, známý spíše jako Červený drak (hvězda Hobita Richard Armitage).

Ten je o něco kultivovanější než Verger, má jiný styl a je svým způsobem charismatičtější. Vděčí za to samozřejmě Richardovi, jehož herecký výkon se může v klidu měřit s tím, který předvedl ve filmové verzi Červeného draka Ralph Fiennes.

Byl to velmi chytrý castingový krok, protože Armitage zvládá celkem slušně držet krok s Madsem a Hughem v hlavních rolích. A to není snadné.

Ale není jediný, komu se to daří, mě oslnila například i Gillian Anderson. Sezení Willa a Bedelie pro mě byla úchvatná. Bedeliiny klidné a monotonní proslovy směrem k Willovi mohly na první poslech působit nudně, ale když se člověk zaměřil na jejich obsah, zjistil, že mezi řádky se toho skrývá mnohem víc, než by se mohlo zdát. To se ovšem dá prohlásit o většině dialogů. Nejen o těch, které vede zmíněná dvojice.

Obecně to platí pro celý seriál. Při zběžném pohledu působí jako vizuálně opulentní krvavý thriller, ale to je jen slupka. Je to drama o šedé eminenci, která si s ostatními dokáže hrát jako loutkami, ale i ona má slabinu v podobě sympatií k tomu, kdo by měl být jejím nepřítelem. Je to příběh muže, který chce pomáhat, ale díky tomu se sám stává něčím, před čím by měl chránit zbytek světa. A hlavně je to seriálový skvost, který občas hraje příliš na efekt, ale jinak mu těžko něco vyčítat.

Ve zkratce:

Třetí řada má dvě diametrálně odlišné části. První je surová, svižná a hodně hrající na efekt. Druhá klidnější, více soustředěná na intrikaření Hannibala a jeho snahu ovládat ostatní i zpoza "mříží". Obě jsou ale strhující a intenzivní. Ať už díky mnohovrstevnatým dialogům, tak díky skvělým hereckým výkonům (nejen) představitelů hlavních rolí. A pokud jde o finále, tak to je třešinkou na krvavém dortu, která dostojí očekáváním a možná je i překoná.

Klady:

+: Herecké výkony
+: Rozhovory
+: Finální epizoda

Zápory:

-: V několika epizodách vítězí forma nad obsahem
-: Symbolika je někdy hodně matoucí

Hodnocení: 90 %