Seriál Gilmorova děvčata je jedním z oněch "ženských" seriálů, u kterých se nestydím přiznat, že je mám rád. A tak jsem se na novou čtyřdílnou minisérii z produkce Netflixu nazvanou Gilmore Girls: A Year in the Life hodně těšil.
Minisérie vsadila na trochu jiný koncept, než jsme zvyklí, takže každá z epizod mapuje jedno roční období. To je neotřelý nápad a zprvu jsem byl rád, že jednotlivé díly mají něco kolem hodiny a půl, ale ukázalo se, že to Gilmorkám spíše uškodilo, než aby jim to pomohlo.
Pokud člověk sledoval 45 minut dlouhé epizody prošpikované rozhovory, které byly často "o ničem", bylo to zábavné. Když je ale sledujete 90 minut, zákonitě musí dojít k tomu, že to občas bude malinko nezáživné.
Samozřejmě, že prostor dostane i hromada vedlejších hrdinů, což je jen a jen dobře, protože bez nich by prostě Gilmore Girls nebyly to pravé ořechové.
A možná vás překvapí, jak jsou někteří z nich jiní. Není řeč jen o vzhledu (pár postav se změnilo k nepoznání, jiné vypadají snad ještě lépe než během vysílání původní série), ale i o chování. Nejvíc mě ale asi zaskočilo, v jaké fázi života se nachází Rory (Alexis Bledel).
Změna je život
Já si ji pamatuji jako dívku, která měl velmi precizně naplánovaný život, ale jak se ukazuje, plány jsou jedna věc, ovšem realita může být úplně jiná. A tak bez ohledu na to, že je Rory chytrá, snaživá i talentovaná, v podstatě nemá stálý domov, s prací to také není ideální a s osobním životem jakbysmet.
Její chování k oficiálnímu partnerovi (tahala ho dost slušně za nos a zahýbala mu) nebo jednorázovka, takovou Rory si opravdu nepamatuji. A nemůžu říct, že bych schvaloval to, co dělá.
Naopak, sympatickou transformací si prošla Emily (Kelly Bishop). Z naškrobené povýšené snobky se stala překvapivě obětavá a chápavá žena. Možná to může znít neuvěřitelně a násilně, ale scenáristé to zvládli podat jako přirozený vývoj poté, co přišla o svou životní lásku Richarda (Edward Herrmann).
Nejméně se asi změnila Lorelai (Lauren Graham). Je to stále nenajedená ukecaná ztřeštěná ženská, která někdy neví, co chce, ale je to roztomilé.
Práce s postavami se mi docela líbila (pokud pominu pár výtek směrem k Rory). Většina starých známých byla zakomponována do seriálu tak, aby to nepůsobilo okatě a nepřirozeně a většině dostala dost prostoru, aby nešlo jen o "křoví". Pravda, bylo několik těch, kteří se v seriálu jen mihli, ale takových bylo opravdu jen minimum.
Tak trochu o ničem
Zklamaný jsem ale byl, že A Year in the Life trval více než šest hodin a příběhově se děj příliš daleko neposunul. Neříkám, že bych chtěl, aby každé dvě minuty přišel zvrat, ale neustále přešlapovat na místě mi také nepřišlo jako ideální.
Jsem si vědom toho, že vyznívám dost kriticky, ale nebylo to tak špatné, jak to vypadá. Nové Gilmorky uměly být roztomilé, milé, vtipné i melancholické, ale z nějaké nevysvětlitelného důvodu kouzlo původních řad trochu zmizelo. Stále tu je, ale ne tak silné. Možná je to tím, že jsou jednotlivé díly delší, možná je to tím, že dějově je nová série dost líná, možná je to úplně něčím jiný, ale pravdou je, že mě čtyřdílná série sice pobavila, ale ne tak jak jsem doufal.
Ve zkratce:
Dlouho očekávaný návrat Gilmorek není špatný. Opět se hodně mluví, je to milé, je to vtipné a je bezva vidět staré známé. Děj se ale posouvá kupředu šnečím tempem a občas se úplně vytrácí jakýkoliv dramatický nádech. Určitě ale potěší návrat skoro všech starých známých a to, že jiskra původních řad úplně nevymizela.
Klady
+: Vrátila se většina zajímavých postav
+: Je to stále milé a pohladí to po duši
+: Zajímavý vývoj některých hrdinů
Zápory
-: Chování Rory není vždy zrovna sympatické
-: Příběh se sune kupředu dost pomalu
-: Konec není nic moc
Hodnocení: 75 %
0 komentářů:
Okomentovat