Recenze: Justice League - Ikonický tým poprvé na stříbrném plátně. A je to lepší, než jste to čekali

Nejslavnější tým DC Comics konečně dorazil do kin. V jak velkém stylu?

Pro Justice League to v současném světě kritiků není úplná procházka růžovým sadem, stejně tak jako pro celý moderní svět DC na stříbrném plátně. Jestli oprávněně nebo ne, je na každém z nás. Osobně se řadím mezi ty diváky, které nadchnul Muž z oceli a hrdě se řadím asi mezi 1% divácké populace, která pochopila, že se Superman a Batman v BvS nepřestali prát kvůli Marthině jménu. Co se týkalo Wonder Woman, tuhle postavu jsem nikdy extrémně nevyhledával a zrovna tak mi k srdci nepřirostla ani její sólo jízda z letošního roku. Film byl fajn, ale důvodů proč ho vidět znovu, bych celkem hledal hodně dlouho. Na Justice League jsem se ale těšil a dost mě zajímalo, jak bude film fungovat s tolika novými věcmi a postavami k představení.

Začal bych dost zásadní věcí pro film takového formátu, kterou je jeho finální stopáž - 121 minut. Největším nepřítelem Justice League totiž v tomto filmu není záporák Steppenwolf, ale Warner Bros a jejich podléhání hlasům širší veřejnosti. Věřím, že kdyby film zůstal v původní vizi Zacka Snydera, byl by úplně někde jinde. To, kolik věcí se na poslední chvíli dotáčelo, stříhalo nebo přepisovalo, je opravdu na pováženou. O to víc, když vím, jaký zapálený geek a vizionář je sám Snyder. Kvůli smrti jeho dcery a převzetí režisérského kormidla Josem Whedonem se taky už napsalo nespočet článků. To, že se film sesune na cca 2 hodiny včetně titulků nakonec nebylo od věci, ale v případě Justice League bych si definitivně (jako v případě BvS) dokázal představit Ultimate Cut verzi.

Cyborg umí!

Film jako takový vás hodí do světa bez Supermana a naděje a dovolil bych si tvrdit, že v případě úvodu se Zack Snyder inspiroval sám u sebe. Kdo jste viděli jeho legendární Watchmeny, budete určitě souhlasit. Mimochodem tuto pasáž doprovází naprosto úžasně zvolený song ze soundtracku.

Film navzdory své stopáži utíká svižně, ale nikam nespěchá a zpočátku se zaměřuje na postavy, které běžný divák nezná: Flashe, Cyborga a Aquamana. Co se týče právě nováčků, za mě absolutní trefa do černého. Flash Ezry Millera je geek první ligy, který jen občas zatím někoho odstrčí při přepadení, nikdy nebojoval, jméno Flash zatím vůbec nepoužívá a je to právě Barry Allen, kdo dramatické situace většinou odlehčuje nějakou hláškou. Největším překvapením pro mě byl Cyborg. Neznámý Ray Fisher je sice z monumentální části tvořen CGI clonou, nicméně postava jako taková mi přišla neskutečně fajn a celkové rozvíjení se Cyborgových schopností je pro neznalce komiksových předloh rozhodně v pohodě. Jason Momoa má svůj zastrašující vzhled a vysekané břicho spojené s jeho skvělým charisma, ale jeho Aquaman podle mě dostal celkem málo prostoru. Možná i proto, protože právě Aquaman je dalším celovečerákem DC a tak se mu logicky budeme věnovat až v jeho konkrétním filmu. Ona všeobecně chemie mezi postavami funguje parádně, občas dojde i k nějakému tomu pošťuchování a konkrétně zrovna Aquaman z několika jeho málo dialogů hlásí opravdu perly.

Svět potřebuje Supermana. Nepotřebuje Warner Bros.

Když přemýšlím nad filmem jako jedním celkem, opravdu se po všech propagačních materiálech a trailerech divím, proč se ve filmu tolik věcí ve výsledku neukázalo (nebo se ukázalo v naprosto jiné podobě). Kecání Warnerů filmařům do řemesla film ovlivňuje snad v každé páté minutě, ať už v podobě přepsaného dialogu nebo vystřižené scény a jsem si jistý, že ve střižně na podlaze leží minimálně 40 minut dalšího materiálu. Zeptejte se sami sebe po skončení projekce, kolik věcí z trailerů jste viděli jinak nebo neviděli vůbec.

Co se týče Supermana, který se právě v propagaci objevil jen zlomkově, na jeho účast jsem byl zvědavý ze všech členů Justice League nejvíc. Nedalo by se ale tohoto tématu dotknout, aniž bych nespoileroval všem, co se na film chystají jít do kina, takže o Supermanovi příště. Ti chytřejší z vás ale rozhodně vědí, že v promo materiálech nebyl jen tak pro srandu (viz konec BvS). Navzdory všem výše vypsaným problémům ale film překvapivě skvěle funguje sám o sobě. To je fakt, z kterého jsem byl možná ještě víc v šoku než z toho, že Flash se konečně (zdravím televizní CW) v akci chová jako Flash a že z Gal Gadot občas jde i strach. Všechno to uteče a nakonec vás čekají ještě dvě potitulkové scény, takže rozhodně kino neopouštějte. Ta první dá vzpomenout na jistý komiksový event, který ještě kdysi rozpoutával diskuze po všech fanouškovských fórech a ta druhá je pro ostřílenější fanoušky DC, nicméně pointu pochopí i obyčejní smrtelníci. Každopádně se pro znalce jedná o nerdgasmus první třídy.

Kde jsme zakopli?

Kdybych na Justice League měl pojmenovat její nejslabší článek, budu se dotýkat její zvukové části. Danny Elfman absolutně nepřišel s nějakým zásadním motivem, který by film provázel nebo mu alespoň vnutil náznak nebo myšlenku z předchozích filmů. Výjimkou je snad jen lehčí otření se o motiv Wonder Woman při jejím prvním nástupu na scénu. Zakomponování Batmanovy znělky z Burtonových Batmanů a Williamsovy znělky ze starých Supermanů do své tvorby bylo tuze fajn, ale když přišlo na věc originality, Elfman se moc nepředvedl. Jedinou výjimku z Elfmanova repertoáru tvoří momenty filmu, kdy Flash musí udělat tohle nebo tamto v rekordně krátkém čase a během slow-motion záběrů se rozehraje naprosto parádní hudební podbarvení. Tady nebudu lhát, že jsem v ten moment neměl okamžitě husí kůži. Bohužel je to jediná silná stránka na jinak naprosto slabém soundtracku. Co se týče moderních songů, ty mezi tohle hodnocení rozhodně neřadím. Už jen výše zmíněný úvod filmu bez Supermana je kulervoucí záležitost a i Jason Momoa má s tímhle modernějším hudebním spojením jeden parádní money-shot.

Za Darkseida!

Příběh jako takový má béčkový nádech, ale vzhledem k tomu, o jaký druh filmu se jedná, je to za mě jedině dobře. "Popkornovka" komiksového žánru, kdy se partička lidí se schopnostmi musí postavit černobíle nastavenému zlu, by jinak fungovat ani neměla. Proto se koncept téhle linie nikde příliš neokecává a Batman s Wonder Woman tak dají tým Justice League dohromady bez větších problémů a můžeme jít nakopat záporáka. Steppenwolf mi vůbec nevadil a jako hodně slabší varianta nejtvrdšího záporáka DC světa Darkseida působil přirozeně arogantně, jednoduše a černobíle. Tak jak by měl. To, že je celý digitální občas k dobru věci moc nepřispělo, ale rozhodně jsem tyhle momenty snášel o dost líp, než některé pasáže v posledním Spider-Manovi.

Film je všeobecně o dost pozitivnější, než Batman v Superman, ale zároveň není zase tak přehnaně dětinsky nalajnovaný, jako poslední Thor. A pokud vám někdo bude tvrdit, že scénář i příběh je plný chaosu, kopněte ho otočkou přímo do hlavy a pošlete ho na Nolanovy geniální mind-f*cky. Tady jsme na naprosto jiném filmovém odvětví a Justice League z něj rozhodně nevychází na jedničku s hvězdičkou, ale s vydřenou dvojkou a to kvůli problémům s hlavouny, co mají na starost DCEU.

P.S.: Pokud je to ve vašich silách, vyhledejte si verzi v originálním znění. Už jen kvůli Aquamanově "My man!" hlášce.

Klady

+: Flash, Cyborg
+: Chemie mezi postavami
+: Obě potitulkové scény
+: Easter eggy
+: Superman!!!

Zápory

-: Ve filmu chybí spousta scén, nebo jsou nahrazeny jinak
-: Celková stopáž by si dalších 30 minut rozhodně zasloužila
-: Instrumentální soundtrack

Verdikt:

Borci z Justice League si odbyli svou vytouženou premiéru v kinech a rozhodně se nemají za co stydět. I přes všechny problémy s Warnery se dočkáme silných i ikonických momentů, nicméně někdo povolejte Deathstrokea na jejich šéfy, protože příště už by to nemuselo dopadnout dobře a věřím, že spoustě lidí verze, která jde právě do kin, nebude sedět a chápu proč. To ale neznamená, že se u ní (navzdory všem očekáváním) nedá naprosto parádně bavit. Uvidíme se za rok na Aquamanovi!

Hodnocení: 80%

Sdílej na Google+

Autor: DEADMANincCZ