Recenze: Devious Maids (řada 3) - Seriál od tvůrce Zoufalek je pořád k popukání

Vtipné, svižné a trošku "telenovelovité".

Pokud vám chybí Zoufalé manželky a hledali jste za ně náhradu, určitě vám neunikl seriál Devious Maids. Za oběma projekty stojí totožný tvůrce a to Marc Cherry, což pochopíte už během sledování prvního dílu Devious Maids.

Samozřejmě, je tu pár rozdílů. Ústředními postavami nejsou paničky z předměstí, ale služebné v Beverly Hills, ovšem jádro obou sérií zůstává stejné - vtipná, trošku cynická, místy emocionální podívaná líznutá telenovelou (k čemuž ostatně partička latinskoamerických služebných v centru dění vysloveně vybízí).

Aktuálně skončila třetí řada, takže vystává otázka, zda kvalita neklesá. Přece jen, v případě "Zoufalek" k tomu došlo. S radostí mohou oznámit, že Devious Maids se sestupné kvalitativní tendenci zatím úspěšně vyhýbá. Vlastně mi přijde třetí řada o něco lepší než druhá.

Hlavně proto, že ústřední zápletka je zajímavější. Na scénu se vrací Taylor (Brianna Brown) a Michael (Brett Cullen) Stappordovi a s nimi přichází i krvavé tajemství. To zahrnuje drogový kartel a části těl rozházených po Beverly Hills.

Seriál ale není kriminálkou, takže kromě této dějové linie se dočkáme hlavně a především více méně (spíše více) humorných zápletek.

Každá ze čtyř dam řeší vlastní patálie a obvykle jsou prezentovány s nadhledem a štiplavým humorem. Rosie (Dania Ramirez) se nečekaně stane jedním z vrcholů milostného trojúhelníku, stejně tak Carmen (Roselyn Sánchez), Zoila (Judy Reyes) otěhotní a Marisol (Ana Ortiz) rozjíždí vlastní agenturu pro služebné a navíc se zakouká do o cca dekádu mladšího Jesseho (Nathan Owens).

Nejsou jen čtyři

Pozornost je poctivě dělena mezi zmíněné postavy, a přestože některé příběhové zápletky jsou o něco slabší (například ta s Rosie), tak to není až tak strašné, aby to rušilo nebo nudilo. Hlavní zásluhu na tom mají jak herecké představitelky, tak to, jak jsou jejich postavy napsány.

Ne snad, že by všechny čtyři dámy sedly všem, ale každá je natolik svérázná, že dohromady tvoří nesourodý ale zábavný čtyřlístek, u kterého by byla škoda utrhnout jeden z lístků (kruci, to jsem napsal pěkně).

Ale důležitou roli tu hrají i jiní "hrdinové" a dovolím si tvrdit, že bez takových Powellových (Rebecca Wisocky a Tom Irwin) nebo Genevieve (Susan Lucci) by seriál rozhodně nebyl tak zábavný.

Pokaždé, když se Powellovi objeví na scéně, je jisté, že nás čeká vtipný moment (a jedna překvapivě emocionální scéna) a stejně tak škádlení Genevieve se Zoilou je obvykle k popukání.

Tvůrci si také zaslouží pochvalu za to, že se nebojí zbavit ne až tak zajímavých (i když oku lahodících) postav, které nemají příběhově příliš co nabídnout (Valentina a Remi). I když, občas "vyškrtnou" i ty, které určitý potenciál mají (Jesse).

Trošku moc "telenovelovité"?

Jak jsem zmínil, Devious Maids mají (záměrně)  nádech telenovely a nic proti tomu, obvykle je to drženo ve snesitelných mezích. Ale ne vždy, některé "náhody" (propojení adoptivní dcery Stappordových a manžela Rosie) jsou až příliš okaté. A několik zvratů je zase hodně okoukaných (ztráta paměti Spence).

V tomto ohledu by to možná chtělo být o něco více originální. Ale většinou se scenáristům daří držet se na uzdě tak, takže divák nemá pocit, že sleduje jihoamerickou mýdlovou operu, ale spíše něco, co si z tohoto žánru  utahuje.

Ve zkratce:

Po trošku "jalovější" druhé řadě se Devious Maids vrátily v plné formě. Jsou vtipné, svěží, drzé i trošku tajemné. Nádech telenovely je několikrát možná až moc silný, ale jinak si v podstatě není na co stěžovat. Hlavní hrdinové jsou stále stejně zábavní, ústřední zápletka je docela zajímavá, vedlejší dějové linky nejsou nudné a třešinkou na dortu je poctivá porce nadhledu. Pro milovníky "Zoufalek" jasná volba, pro ostatní něco, čemu by měli dát šanci.

Klady:

+: Vtip a nadhled
+: Sympatické obsazení a dobře napsané postavy
+: Zajímavá hlavní dějová linka a zábavné vedlejší

Zápory:

-: Některé zvraty jsou až moc okaté
-: Nebylo třeba se zbavovat některých postav

Hodnocení: 80 %
Sdílej na Google+

Autor: Jan Lysý

    GOOGLE+ KOMENTÁŘE
    FACEBOOKOVÉ KOMENTÁŘE