Wow.
Ano, první odstavec by měl sám za sebe popsat to, jaký pocit ve vás zanechá kompletní druhá řada Stranger Things, kterou Netflix tento pátek vypustil do světa. Zasloužený samostatný odstavec o jednom slově to rozhodně udělá. Zkusme si to ale probrat trošku podrobněji.
První řada Stranger Things bratrů Dufferových (Matta a Rosse) určitě zanechala ve všech divácích veskrze pozitivní dojmy. Šlo o skvělý, mysteriózní, osmidílný biják, který už jen zasazením do osmdesátých let boural divácká očekávání a hodnocení. Ohlášení druhé řady tak bylo na místě a bratři Dufferové nás okamžitě začali ujišťovat, že mají ještě plno materiálu, který nebyl využit a že se nemáme vůbec bát toho, že by série ztratila dech. A měli pravdu.
Osobně jsem toho od druhé řady moc neočekával a popravdě to byl až poslední trailer (a jeho skvělá hudební stránka), který mě navnadil k tomu, abych se do městečka Hawkings vrátit. Teď už vám můžu s klidným svědomím říct, že po zhlédnutí posledního dílu 2. řady jsem nejvíc na světě rád, že jsem to udělal.
Možná to víte, možná ne, ale výhoda takového seriálu od Netflixu je ta, že je vypuštěna ven kompletní řada naráz. Tady konkrétně mluvíme o 9 epizodách. Najednou. Nevýhoda je ovšem ta, že si dobrovolně zrušte všechno, co jste měli naplánované na den, kdy do téhle epičnosti naskočíte. Jestli mezi X klady, co bych mohl o druhé řadě vypsat, musím něčím začít, je to totiž atmosféra. Taková ta, kdy na konec jednoho dílu okamžitě navazujete zapínáním dalšího dílu, dokud nezjistíte, že už vlastně běžíte maraton, že jste zapomněli vyvenčit psa, že jste pár hodin nic nejedli a že vaše přítelkyně šla domů z práce sama. A že po skončení devátého (posledního) dílu nevíte, co vlastně máte dělat.
Příběh jako takový bych nerad rozváděl, protože bych se chtěl vyhnout jakýmkoliv spoilerům (zejména proto, abyste si tuhle epickou cestu odběhli sami doma), ale nešlo by se neopřít o další zlato, kterým tenhle seriál disponuje a tím je scénář.
Během 9 epizod sledujete několik příběhových linek, které se navzájem doplňují a proplétají. To, co je dělá tak skvělými je fakt, že se nenudíte ani minutu a ani u jediné z nich. Ani jednou jsem se nepřistihl, že bych i sebemenší rozhovor nehltal nebo mi jedna z příběhových linek byla na obtíž. Herecká skvadra, tvořící tým Stranger Things, táhne celý seriál ještě pevněji, než v první řadě a v podstatě nedokážu upřímně říct, kdo z nich byl nejslabším článkem, protože jsem si jednoduše nikoho takového nevšiml. Jakmile se ztotožníte se všemi postavami (a že to není vůbec těžké!), prožíváte vývoj událostí o to intenzivněji. A právě to, že budete mít strach o každou postavu, je jedna z věcí, která vás donutí naprosto okamžitě zapínat další díl.
Než se dostaneme k verdiktu, použil bych na chvíli jako přirovnání vaši představivost. Představte si situaci, kdy se vám líbí ta holka (kluk) od vedle, ze školy, z práce. A najedou máte na Facebooku od ní (něho) žádost o přátelství. Představte si váš tupý, blažený úsměv od ucha k uchu, co máte během té chvíle. Teď ho znásobte a nasaďte si ho alespoň na měsíc. Nebo to nedělejte a pusťte si druhou řadu Stranger Things. Budete ho však mít na dost delší dobu.
Klady
+: Atmosféra
+: Scénář
+: Herecký tým celého seriálu
+: Soundtrack
+: Nastavení laťky ještě výš
Zápory
-: Již zmiňovaná "ne tak intenzivní" epizoda, ale ta tím dodala grády pro finále
Verdikt:
Kluci z Hawkings opět musí řešit zapeklitosti se světem "Vzhůru nohama" a tenhle souboj vyhrává divák na plné čáře. Jestli se objeví třetí řada a zvedne laťku ještě výš, budeme už mluvit o naprosté legendě seriálového sci-fi žánru. Ne, že by jí už seriál nebyl po té druhé.
Hodnocení: 100%
0 komentářů:
Okomentovat