Německé překvapení z roku 2017 vyslalo na Netflix druhý zářez ze své plánované trilogie.
Upřímně na rovinu můžu s klidným svědomím říct, že "Darku" jsem se po jeho oznámení vyhýbal, protože jsem německé produkci nikdy nevěřil a vlastně celkově mi i distribuční popis zněl jako béčko, v kterých jsem se posledních pár let dobrovolně topil. Nakonec jsem tehdy dal první řadě šanci a na druhou jsem se těšil ještě víc, než na letošní třetí řadu Stranger Things. To, že je Dark přelomová pecka, která strká většinu seriálových a filmových kolegů v žánru cestování časem někam pod třetí podrážku, pochopíte už v první řadě. Někdo dřív, někdo později.
Který jiný film/seriál si může dovolit, aby ani jeden dialog nikdy nezůstával v pozadí vůči svému postavení v propleteném příběhu? Každý dialog ovlivňuje celý příběh. Nikdo není v pozadí, všichni jsou spojeni se všemi. Hraje se tu ona hra "Jednou nebudeš dobře dávat pozor a další scénu nemusíš pochopit. Budeš-li poslouchat všechno a vnímat detaily? Čeká tě první liga."
Druhá řada s celou touhle myšlenkou pokračuje a vynikající rytmus vyprávění z první řady se nemění, naopak v příběhové linii některých postav se věci ještě o mnoho více zintenzivní.
Vzpomínám si, že první řada byla kritizována v podstatě hlavně za to, že s jejím koncem nezodpovídá některé otázky a naopak jich více otevírá. S touto řadou to bude podobné, nicméně s tím rozdílem, že až s druhou řadou můžete více docenit tu první, protože odpovídá na většinu jejich otazníků a víceméně tak modifikuje divákovo rozčarování z jistých eventů na konečné "Tak takhle to je!"
To celé způsobuje především fakt, že Dark je dopředu brán jako trilogie. A každý jeden díl z této trilogie vyšle Netflix jako několik epizod, které vypustí všechny najednou. Většinou po jedné epizodě dotáhnete celou řadu na jeden, dva zátahy, až do konce. To jde ruku v ruce s absolutně vypilovaným scénářem, který v žánru cestování časem nemá obdoby právě proto, že už je dopředu na tři sezony dané, co se bude s kým dít. Žádné scenáristické kličky, žádné úhyby, nic! Už u první řady jsem si zrovna o scénáristech říkal, že tohle museli psát alespoň čtyři, co jsou spolu zavření v jedné místnosti po dobu minimálně jednoho měsíce.
Obraz vyprávění jako takový se nese v duchu první řady, což je jedině dobře, protože tvůrci od začátku ví, co chtějí a vyprávějí přesně ten příběh, který někdy přináší zvrat za zvratem, někdy šokující odhalení, jindy emotivně vybalancované finále.
To, že Dark coby německý outsider patří do netflixovské produkce byla už tenkrát známka odvahy, která se vyvinula ve všechny palce nahoru pro amerického giganta, který tenhle německý klenot vyslal do věčných výšin ve stínu mnohem omílanějších a propagovanějších titulů, kterými ve své knihovně disponuje. Svojí verzí vyprávění, perfektně trefenou atmosférickou hudbou a skvělými hereckými výkony je tenhle časoprostorový epos na nejlepší možné cestě před třetím uzavírajícím dílem. Mohl jsem se v recenzi dotknout i příběhu, ale i nepatrnější náznak by se dal považovat za spoiler, takže se budete muset obsloužit sami.
Klady:
+: Atmosféra
+: První řada dostává kompletnější rozsah
+: Zvraty, které opravdu nejdou čekat
+: Ještě komplexnější zasahování do časových linek, které se ale nepřebíjejí zároveň
Zápory:
-: To, že každý dialog je důležitý, je občas velké sousto pro diváka, co chce pouze vypnout a relaxovat.
Hodnocení:
Dark doručil druhou řadu a jede se přesně podle osnov té první. Pro milovníky žánru milník, pro obyčejného diváka jedno z největších překvapení, kterým naši západní sousedé předběhli většinu světa o světelná léta, protože takhle promyšlený a propletený vesmír dialogů, postav a časových období uvidíte jinde jen hodně stěží. Vlastně ho jinde neuvidíte dost pravděpodobně vůbec.
Verdikt: 90%¨
0 komentářů:
Okomentovat