Možná už jste vzdali naděje na to, že se dočkáme důstojného pokračování filmu Predátor (1987), které patří ke klasikám sci-fi žánru. Pokud jde o mě, druhý díl byl fajn, ale poté už nám kvalita začala dost kolísat, některé přírůstky do série byly snesitelné, jiné moc parády nenadělaly a zatím poslední film Predátor: Evoluce (2018), který mimochodem režíroval Shane Black, představitel Ricka Hawkinse z jedničky, nebyl zrovna to, co si fandové přáli.
Je tak pochopitelné, že k novince nazvané Predátor: Kořist/Prey (2022) přistupovali někteří velmi rezervovaně, speciálně pak, když rovnou zamířila na streamovací službu Hulu a ne do kin. To moc uklidňující nebylo.
Na druhou stranu, režii dostal na starost Dan Trachtenberg (Ulice Cloverfield 10), takže nebylo na místě hned házet tomahawk do žita. Ostatně, skutečně by to bylo předčasné, protože Kořist se zařadila mezi nejlepší (podle některých je dokonce úplně nejlepší) projekty ze série.
Nenechte se rozhodit těmi, kteří brblají kvůli tomu, že je v centru dění ženská postava a to indiánská léčitelka a aspirující lovkyně Naru (Amber Midthunder). Jistě, dalo se čekat, že někteří budou film kritizovat za "woke" přístup a nebudou hodnotit jeho kvality, ale tak to dnes bohužel chodí. Nicméně, pokud budete k Prey přistupovat férově, nemůžete popřít, že jde o kvalitní sci-fi podívanou.
Nejdříve pozvolna, ale pak se to rozjede
Odehrává se v první polovině osmnáctého století a byl to rozhodně zajímavý krok s ohledem na to, že lidští hrdinové mají k dispozici poměrně primitivní nástroje a sám predátor (Dane DiLiegro) má sice technicky vyspělejší "hračky", ale rozhodně nejsou vypilované jako v pozdějších filmech, což je samozřejmě logické s ohledem na to, že Kořist je zasazena několik století před ně.
A je to pozitivum, protože je díky tomu film více "syrový" a postavy nemůžou spoléhat na rotační kulomety a výbušniny. O to víc musí zapojit selský rozum, aby měly proti výkonnému lovci z vesmíru alespoň malou šanci.
Je fajn, že to dělají, Naru sice začíná jako vystrašená dívka, která chce ostatním ukázat, že z ní může být lovkyně, ale nejdříve to tak rozhodně nevypadá. Nicméně, i když nemá stejnou svalovou výbavu jako mužští hrdinové, vynahrazuje to bystrostí a tím, že pozorně analyzuje soupeře a hledá jeho silné stránky a slabiny, aby je nakonec využila proti němu.
Film se vrací k základům, čistokrevnému střetu ve stylu David a Goliáše, který se odehrává v nádherné přírodě a nabízí střet dvou soupeřů v té nejčistší podobě. Žádné pozlátko, žádné cukrbliky, ale poctivý souboj, kdy jeden rival disponuje slušnou zbraňovou výbavou a extrémní fyzickou silou a druhý důvtipem a všímavostí.
Je pravda, že než k tomu dojde, zabere to nějaký čas. První polovina Kořisti plyne velmi pozvolna, seznamujete se postavami (kdy samozřejmě boduje Naru a také její bratr Taabe v podání Dakoty Beaverse), poznáváte dechberoucí přírody a objevují se jen lehké náznaky toho, že nejnebezpečnějším stvořením v lesích nejsou puma nebo medvěd.
Možná to někomu může přijít nudné a ano, o pár minut by se to dalo zkrátit, ale současně to pomáhá pomalu ale jistě budovat atmosféru a připravovat cestičku pro epické finále.
Krve je dost
Ne, že by už předtím nedošlo na nějakou akci, několik divočejších momentů se odehraje, ale to nejlepší si opravdu tvůrci šetří na konec a byť to ve své podstatě není vysloveně objevné, je to řemeslně dobře natočené, akce je promyšlená, přehledná a působivá.
A krvavá. Brutalitou se rozhodně nešetří. Není to onen styl násilí, který je až groteskně přehnaný, ale pro slabší povahy to není. Vzduchem létají končetiny a hlavy a krve tečou litry, ovšem jak bylo řečeno, není to jen pro efekt, ale podporuje to surovost predátora a mrazivou atmosféru.
Podobně jako hudba, která je relativně minimalistická, ale zvláštním způsobem mystická a někdy skoro až znepokojivá. To samozřejmě platí i pro zvuky, ostatně z předchozích filmů s predátorem víme, že stačí jen pár dobře zvolených zvukových efektů a člověk je napjatý jako struna.
Pokud jde o prezentaci, film funguje po vizuální i zvukové stránce, jediná výtka se týká vizuálních efektů. Kořist měla očividně omezený rozpočet, digitální triky tím pádem místy působí lehce nedotaženě, ale není to nic extrémně rušivého a jak bylo naznačeno, film to vynahrazuje krásným scenériemi. Je škoda, že se Predátor: Kořist nedostal do kin, ale putoval rovnou na streamovací službu Hulu, protože některé scény by se na stříbrném plátně krásně vyjímaly.
Pokud jde o odkazy na ostatní projekty ze série, tvůrci upozornili, že to nebudou přehánět a to splnili. Jsou tu určité momenty, které vám budou povědomé, ale Prey není jen úlitbou fanouškům značky, jde o projekt, který stojí na svých nohou. Nevím, jestli bych si dovolil prohlásit, že jde o nejlepší díl Predátora, ale rozhodně patří k vrcholům série a jedná se konečně o důstojné pokračování (respektive prequel). A ne, nevadí, že proti predátorovi stojí tentokrát ženská bojovnice, napumpovaní kulturisté totiž nemají monopol na střet s lovcem z vesmíru. A nutno poznamenat, že Naru je pro predátora stejně důstojným soupeřem jako Dutch.
Klady:
Dobře zvolená historická etapa a hlavní hrdinové
Starý dobrý souboj člověka s lovcem z vesmíru bez příkras
Povedené řemeslné zpracování (až na triky)
Zápory:
Digitální efekty by mohly být lepší
První polovina je někdy trochu zdlouhavá
Verdikt:
Jak se dalo očekávat, někteří kritizují nového Predátora jen proto, že je hlavní postavou žena a ne osvalený voják, ovšem je to vysoce neférové, protože Predátor: Kořist je přírůstkem do série, na který jsme čekali roky a roky. Je napínavý, je atmosférický, je brutální a jde o nekompromisní hru na kočku a myš v nádherném prostředí a zajímavé historické etapě. Je škoda, že film nešel do kin, protože by v nich rozhodně ostudu neudělal.
Hodnocení: 8/10
0 komentářů:
Okomentovat